Trojice herců vstupuje na jeviště vždy bez předem daného scénáře. Průběh představení tak připomíná chůzi po laně, kde hrozí nebezpečí pádu a zároveň, když se vše daří, máte pocit, že se dotýkáte hvězd. Situace, postavy, zápletky, charaktery, písničky i tance, to vše se rodí až na jevišti přímo ve světlech právě vznikajícího představení. Herci a publikum se najednou v roli scénáristů i režisérů propadají do světa fantazie, do společného tvoření hry. „Milostný Trojúhelník“ tématicky čerpá ze života samotného, ale i z různých snových a intuitivních zážitků, noří se do nekonečného a neuchopitelného světa fantazie. To, co ve všech jimi vytvořených hrách převláda, je humor, smysl pro detail, střih a karikaturu běžných postupů a životních situací. Příběhy, které se takto vynoří z přítomnosti a atmosféry daného okamžiku, ožijí jen pro tento jediný večer a už se nikdy nezopakují. Proběhne drama, několik srdceryvných scén, komických paradoxů, absurdních až snových výjevů a nakonec Vás překvapí, že na jevišti byli jen herci, světla a pár rekvizit...
Kdo je nově příchozí? Lukáš Pavlásek se svými blonďatými vlásky přináší slunce svit do naší společné hry. Jsme napnutí, co vše nového se teď může začít dít. Nový trojúhelník je nová etapa naší vzácné, kreativní, herecké disciplíny (improvizace), ze které se rodí neustále nové a nové příběhy v jádru nezadržitelného proudění právě prožívané přítomnosti. Lišák si dopřává tedy pauzu, to ovšem neznamená, že by se náhle nemohl s námi na pódiu objevit. Záleží jen na okolnostech, které svou příznivostí mohou takovou eventualitu snadno otevřít. (přiblížit). Nový trojúhelník je nyní rázem mnohem proměnlivější a barvitější. To byste měli zažít, přátelé! Těšíme se na Vás. Ovšem, abych pravdu řekl, těšíme se i na nás (samotné)...
Pepik je původem ze Zlína, hodný mírumilovný medvídek s moravským přízvukem. Vystudoval rovněž herectví na JAMU, kde se právě potkali s Pavlem. I on, podobně jako Pavel, nejdříve v brněnském HaDivadle, později přijal angažmá v Praze v Divadle Na zábradlí. Dnes už opět rovněž jako Pavel na volné noze. Mohlo by se zdát, že u Pepi je vše jako u Pavla, ale není tomu zcela úplně tak. Zatímco Pavel má např. jednoho syna, Pepa má hned dva a k nim ještě jednu dcerku. Tento více než roztomilý tatínek má rád určitý řád ve věcech, ráno vstává poměrně dost brzo (doma i na zájezdě) a je velmi koncepční. Proto mu původní daný koncept představení „Milostný Trojúhelník“ vyhovoval, měl určitý klid, že věděl, co bude. Těžko nesl v nezadržitelném vývoji událostí, když jednotlivé opěrné pilíře konceptu postupně mizely. Zachovejme aspoň jeden, žadonil Pepík. Ale vývoj byl nesmiřitelný, opakování scén už trojici přestávalo bavit. Nejdříve přijmul absolutní improvizaci jako nutné zlo, avšak velmi brzo si ji zamiloval.
A dnes? Pepa je absolutně nevyzpytatelný, chvíli jenom třeba nonverbálně doplňuje rozjezd představení a pak najednou zcela nečekaně vystřihne takové sólo, že se z toho všichni válí smíchy včetně obou spoluhráčů. Z pomalého medvídka se najednou stane antilopa, která svou bystrostí myšlení předběhne naprosto všechny přítomné.
Martin je, podobně jako Pavel, rodák ze severních Čech. Jeho rodným městem jsou Teplice. Zde Martin vystudoval konzervatoř, hru na housle. Kromě vážné hudby, kterou zde studoval a tedy i provozoval, se nechal zlákat i k jazzu. Od improvizace jazzové už je jen kousek k improvizaci herecké, říká Martin. Nakonec i díky mladistvému těsnému přátelství s hercem, autorem a tehdy i básníkem Jaroslavem Duškem, to nebyl zas tak velký skok. Martin, nejdříve jen jako kreativní hudebník, pravidelně vystupoval s Duškovou „Vizitou“. Jednoho dne však musel zaskočit za jednoho z onemocnělých herců a tak se stalo, že se Martin ocitl tváří v tvář Duškovi coby divadelní partner. Protože však tehdy pevný text hry si Martin narychlo nebyl schopen zapamatovat, koukal na jevišti na svého kamaráda jako puk, protože vůbec nevěděl, co má říct. To Duška pobavilo natolik, že si začal svého kolegu dobírat. To však z Martinovy strany nezůstalo bez reakce a tak se rodilo nové herecké partnerství v nové formě a tou byla totální improvizace. Takto nevinně se z hudebníka stal i herec i když jen herec této speciální disciplíny. Z herce improvizártora se však nakonec přecejen stal i herec klasický. To když v roce 2003 oslovila Martina Alice Nellis a obsadila ho do role Brendana ve hře Perfect Days. Zde se Martin konečně potkává právě s Pavlem a později i s Pepou. Martin, dalo by se říct, byl určitě iniciátorem celého vzniku „Milostného Trojúhelníku“. Forma improvizace je jaksi jeho domácí půda a on toužil po tom, tvořit představení z nulového bodu přímo před publikem zrovna ve třech, právě s těmito dvěma herci, se kterými prožíval tolik blbostí v herecké šatně v průběhu klasického představení Divadla Na zábradlí. Co přináší přímo do hry samotné? Snad i díky svému znamení (blíženec), je Martin schopen rychlých nečekaných střihů, má rád dynamiku a humor založený na paradoxu. Usiluje o lehkost, jemnost a poetičnost a to hlavně prostřednictvím hudby. Houslemi může vyjádřit to, co slovy jde jen stěží. Vytvoření nové písně přímo na jevišti není výjimkou a ani piáno v takovém případě nezůstává stranou.
Lukáš Pavlásek, Martin Zbrožek, Josef Polášek
Jan Přibil
Lukáš Kuta
Jana Marshall
Počátek „Milostného Trojúhelníku“ se váže k divadelní hře Perfect Days /Divadlo Na zábradlí/, v níž se Pavel Liška potkal s Martinem Zbrožkem a daší vývoj událostí přivedl i Josefa Poláška do této hry. Měli spolu společnou šatnu, ve které bylo sice velmi těsno, ovšem asi i o to více veselo. Pavel s Pepou se znali již od studií, ale právě Martin byl pro ně zcela nový element a to zřejmě dost provokující, jelikož přicházel z odlišného prostředí, neboli zázemí. Navzájem se inspirovali k různým kanadským žertíkům, četným schválnostem a klukovinám. V tomto zákulisním ovzduší si jen tak jako mimochodem střídavě odbíhali na jeviště, kde všichni tři museli hrát vlastně velmi seriózně civilně. V jedné z klíčových scén se pak museli setkat a to byl právě jejich kámen úrazu... Jejich postavy se v této hořké komedii pokávají na jevišti jen v jediné scéně, pří níž zcela pravidelně docházelo k hromadnému nežádoucímu záchvatu smíchu. Důvod byl jednoduchý, tito tři herci nebyli schopní se na sebe ani podívat. Snažili se vždy o jediné, nepodívat se přímo jeden druhému do očí. Když se tak omylem stalo, nešlo to vydržet, přišel absolutně iracionální záchvat smíchu. Nezvladatelný a pro vývoj hry absolutně nepatřičný! V dramatu touto scénou vrcholilo latentní vážné téma. Ani jejich role nebyly nikterak humorné, tři nejdůležitější muži hlavní hrdinky (Zuzka Bydžovská) Martin – její nejlepší kamarád – homosexuál, Pepa - manžel, který se se svou ženou právě rozvedl a Pavel - coby mladý nápadník, neboli milenec.. Když se těmto třem postavám náhodou v jediné klíčové scéně podařilo se pohledem nesetkat, rozesmála je zase naopak ta úporná naivní snaha za každou cenu se na sebe nepodívat. Neměli šanci záchvatu nikdy uniknout. Nejedny Pavlovy trenky se musely sušit... Ano, bohužel, je nutné konstatovat tuto Pavlovu slabost. Když to přijde, je to prostě neudržitelné...
To vše dalo základ vzniku nového hereckého tria „Milostný Trojúhelník“. Název jakoby vyjadřoval právě jejich lásku a respekt ke společné slabosti neubránit se nezadržitelné vlně nežádoucího záchvatu smíchu v absolutně nepatřičném okamžiku. Zpočátku šlo o koncept, tzn. základní situace a scénosled, to bylo stanoveno, improvizovalo se jen uvnitř jednotlivých scén. Postupně se však jednotlivé naplánované body z konceptu vytrácely, až se postupně vytratily úplně. Rozloučili se i se základní výchozí situací a začali improvizovat v celém představení. Vše vzniká přímo na jevišti před zraky diváků, všechny reakce protagonistů jsou naprosto autentické. Tento způsob tvorby všechny tři natolik uchvátil, že neváhají riskovat svá jména a povědomí vstřícných fanoušků a vrhají se střemhlav do centra dobrodružství. Děje se tak už pár let a stále je co se učit. I když tuto formu začal Martin provozovat asi tak o šestnáct let dříve, než jeho dva spoluhráči, je úplně na stejné lodi, všichni si mají vzájemě od sebe co vzít...což také tak dělají. Jsou natolik odlišní, že to leckdy přínáší i překážky. Ale nad konfliktem vždy zvítězí vzájemný respekt a chuť se spolu smát...